Vrchol sezony a očekávání, jak se to letošní rok vyvede. Do Istanbulu dorazila jen mužská část reprezentace. Mnozí se ze závodů omluvili a tak někteří měli možnost vyjet na zkušenou. Nakonec jsme vyrazili ve složení Martin Čiky Čítek, Radek Dvořák, Michal Hrdý, Jan Urbánek a já. Již tradičně je šampionát rozepsán na celý týden. My dorazili na místo o týden dřív pro správnou aklimatizaci a trénink v závodních bazénech. V plánu jsem měl tři disciplíny, ale soustředil jsem se především na statiku. V tréninku jsem dával lehce pod 8 minut, krásně a čistě. Závod pak měl o něco horší podmínky a pro mě ne úplně ideální. Samozřejmě podmínky jsou pro všechny stejné, tak si nestěžuji, spíš mě jen mrzelo, že jsem nepředvedl úplně všechno to, na co jsem měl natrénováno. Vynořil jsem se na 7:28 a čekal jak na tom budou ostatní. Nemám rád řeči o smůle, tak je nepoužiji. Skončil jsem 9. a v 5 vteřinách jsme byli naštosovaný 4 a v 10 vteřinách 5 a já byl v tom vláčku poslední. V dynamice jsem si udělal závodní osobák 173m a to jsem měsíc neplaval a vylepšil jsem si i maximum a vlastně i národní rekord na Endurance 16x50m, ale jen na slabou hodinku. Pak mi ho spravedlivě vzal Čiko. Čiko vůbec řádil. Jo a díky Čiko za support a buddy.