Sobota, 3. června (Pardubice) – den pravdy. Pro mě vrchol sezóny, ke kterému jsem pár měsíců směřoval a přizpůsoboval svoje sportovní aktivity ve prospěch zádrže dechu, ať už v pohybu nebo ve statice.
Přestože jsem měl pocit, že si důležitost závodu příliš nepřipouštím, tak se mi podařilo během 14 dnů před samotným závodem, nejprve natáhnout jeden sval na zádech a později nesmyslně další a k tomu pár dalších drobných zdravotních patálií. Přesto jsem věděl, že natrénováno mám tak, že i když nepodám výkon ve svém maximu, tak bych mohl uspět.
A přesně tak probíhal celý závod. Rozptylovat se závodníkama z dalších krajin jsem si zakázal rovnou. Startovní čas na statiku a metry na dynamiku jsem si nahlásil tak abych měl co největší čas na odpočinek mezi oběma výkony – STA, 0:01, DYN, 151m (závodníci se na startovní listinu řadí podle nahlášených výkonů – čím nižší hodnota, tím jste výše zařazeni na start list). Tím jsem změnil taktiku oproti předcházejícím závodům. Statika mě čekala v čase 10:20 a dynamika až v 15:44.
Na statice jsem se nedokázal plně soustředit a tak jsem poměrně dost zaostal oproti svému očekávání a oproti svým výkonům v tréninku – vynořil jsem se v čase 6:24 a měl jsem dost. Mezi Čechy jsem tak skončil na třetím místě a celkově šestý. Ve stejný čas startovala Káťa Šuranská a ta si dal parádní osobáček a vynořila v čase 6:50 a Mat Malina také osobák s časem 8:20. Pak jsem odkoučoval Švadlu na statice a jeli jsme si na koleje odpočinout a na chvíli se prospat.
Odpoledne jsme měli oba čas startu stejný, tak jsme si support pořešili každý sám. Já si ještě zjistil jaké časy a metry mají další závodníci, abych podle toho přizpůsobil výkon, a pak už jsem se soustředil jen na sebe. Na padesátimetrovém bazénu jsem se po 150m otočil, dosplýval a vynořil se na 154m. Mezi Čechy jsem tak skončil na čtvrtém místě a celkově devátý.
Celkově jsem tak dosáhl na nejvyšší součet bodů z obou disciplín mezi Čechy (celkově pak pátý) a „potvrdil“ tak loňské druhé místo, protože titul mistra i letos patří Martinu Valentovi.
Na jednu stranu jsem rozhodně nepředvedl to, co jsem si předsevzal v plánu před závody, na druhou stranu jsem se oproti loňskému roku výkonnostně zlepšil a nabral další zkušenosti, ze kterých se mohu poučit.
No a samotné závody a jejich organizace byla skutečně parádní – jako závodník to vnímám trochu z jiné perspektivy než divák, přeci jenom se musím během závodů soustředit především na sebe a své výkony, ale právě i to, že mi to je umožněno a nic mě nerozptyluje je znakem profesionálního přístupu Radka Veverky a jeho širokému týmu organizátorů a pomocníků, včetně online přenosu v několika médiích.
A nakonec děkuji všem za podporu – vím, že mi spousta kamarádů držela palce, sledovala mě a fandila mi a dalším, kteří mě podporovali i materiálně během přípravy, včetně těch co mi poskytovali odborné rady a vedení - Martin Valenta, Martin Zajac, Míra Ševčík, Michal Švadlenka, Gabka Grézlová a v podstatě celý Apneaman. Já budu pokračovat, sledujte mě i nadále.