Roku 1891 pracoval Dr. James Naismith jako lektor tělesné výchovy ve Springfieldu na YMCA International Training school. Jeho úkolem bylo, aby svým svěřencům, hráčům rugbyového týmu připravil kolektivní hru, kterou je možné provozovat za nepříznivého počasí. Tato hra je měla vytrhnout z rutinních a nezáživných činností, které v rámci tréninku museli vykonávat, jako bylo pochodování či ruční práce. V této hře byl dán důraz na obratnost, hbitost a týmovou spolupráci namísto hrubé síly. Hráči rugbyového týmu měli házet míč do košů postavených na bednách od pomerančů.
Naismithovi i jeho svěřencům se hra zalíbila a tak bylo nutné sestavit pravidla. Inspirací mu byla kanadská dětská hra Duck on a Rock, ale nechal se také inspirovat hokejem, kopanou, americkým fotbalem a dalšími hrami. Nakonec sestavil seznam třinácti pravidel představujících pět hlavních principů, které jsou základem i dnešních pravidel.
1. Míč musí být hrán rukama.
2. S míčem se nesmí utíkat.
3. Hráč nesmí omezovat svého soupeře nebo mu bránit v pohybu.
4. Obě mužstva se pohybují na stejném území, ale nesmí docházet k osobnímu kontaktu.
5. Obroučka koše je umístěna ve výšce a je vodorovně.
13. PŮVODNÍCH PRAVIDEL BASKETBALLU [FHM]
Původně chtěl Naismith umístit na protější straně tělocvičny skříňky ve tvaru čtverce. Nakonec ale byly použity koše od broskví, které daly hře i název. Naismith uvedl hru do praxe se svými osmnácti žáky. Vysvětlil jim pravidla a jejich první zápas skončil konečným výsledkem 1:0. Basketbal se stal oblíbenou hrou mezi žáky Jamese Naismithse a rychle se rozšířil do dalších škol a sportovních svazů. Pravidla byla poprvé zveřejněna ve vydání kolejního časopisu The Triangle 15.1.1892. Z počátku se ještě upravovala základní pravidla, jako byl počet hráčů, když počet kolísal mezi pěti a sedmi. V roce 1897 byl počet pravidly stanoven na pět.
Netrvalo dlouho a basketbal začali poznávat sportovci na celém světě. Dostává se do Francie (1893), Čech (1897), Číny, Indie, Austrálie, Japonska (1900) a Iránu (1901). Do Českých zemí se dostává především díky Jaroslavu Karáskovi. Tento učitel tělocviku seznámil veřejnost ve Vysokém Mýtě s tímto sportem již v roce 1897. A první utkání bylo na tomto území odehráno v roce 1903.
Basketbal se stal sportem profesionálů již čtyři roky po svém vzniku v roce 1895 a to v USA. Prvními profesionálními kluby byly Trenton, New York Wanderers a Bufalo Germans. V roce 1932 byla založena Mezinárodní basketbalová federace. Svoji premiéru na olympijských hrách zažil basketbal v roce 1904 v Saint Louis jako ukázkový sport. Zařazen do programu byl v roce 1936 v Berlíně a roku 1976 v Montrealu byl zařazen turnaj žen.
Původně dřevěný koš byl v roce 1895 nahrazen pleteným z drátů a rok nato firma Narragenset Machinery Co. vyrobila železnou obroučku s pletenou síťkou ve tvaru koše a dno koše bylo nahrazeno otevřenou síťkou, která volně propouštěla míč.
Na počátku se hrálo na koše bez desek, ale někteří neukáznění diváci zasahovali do hry, když se nahýbali do hlediště a měnili dráhu letu míče. Proto byla na žádost vyrobena deska o rozměrech 122 x 183 cm. Později se začaly používat skleněné.
Rozměry hřiště byly v počátku basketbalu poměrně volné, ale v roce 1903 bylo stanoveno, že hřiště má být zbaveno všech překážek, jako do té doby byly schodiště, pilíře, kamna apod.
J. Naismith podal svým svěřencům k prvnímu zápasu fotbalový míč, ale v roce 1894 vyrobila firma Overman Wheel Co., vyrábějící jízdní kola, první basketbalový míč. Tento míč byl asi o 10 cm větší po obvodu. V roce 1947 byl nahrazen míčem o rozměrech, které v podstatě platí i dnes a to 76 cm po obvodu a hmotnosti 565 – 625 g.
Přestože původní pravidla se od dnešních mnoho nelišila, resp. základní pravidla zůstávají stejná, tak projev a průběh hry, během své stoleté historie zaznamenal veliké změny. Tyto změny vedly hlavně ke zrychlení a zatraktivnění hry. Původní hra byla na počátku klidná a byla vedena v poměrně pomalém tempu. Časem se stávalo, že taktika zvítězila nad atraktivitou hry. V padesátých letech začal profesionální basketbal stagnovat a zájem o tuto hru začal upadat. Díky dané taktice se zápasy stávaly nudné. Často se stávalo, že tým, který se ujal vedení začal zdržovat a soupeři nezbývalo nic jiného než faulovat. 22. listopadu 1950 porazily Fort Wayne Pistons tým Minneapolis Lakers 19:18. O tři roky později rozhodčí odpískali v zápase play off mezi Bostonem a Syracusou 106 faulů a házelo se 128 trestných hodů. A v roce 1954 Syracuse porazilo New York v poměru 75:69, když poměr proměněných trestných hodů byl 75:34. Proto došlo ke změně, kterou tehdejší president Maurice Podoloff NBA označil za "nejvýznamnější okamžik v historii NBA". Danny Biasone zavedl takzvaný shot clock, pravidlo dvaceti čtyř vteřin. [HDB, HBH]
Pravidla se dále vyvíjela a v osmdesátých letech přibylo pravidlo tří sekund a zavedení tříbodových hodů. Dále zamezení srážení balonu v sestupné fázi hodu na koš, povolení alley oopu apod. všechna tato pravidla vedla a vedou k dynamičnosti a plynulosti hry.
Tímto způsobem se vyvíjel basketbal do podoby, jak ho známe dnes. Zatímco v USA patří basketbal ke sportům číslo jedna, u nás se stále snaží najít si své místo. To se děje i pomocí sportů vycházejících z basketbalu a sportů, které pozměněním pravidel basketbalu jsou jeho alternativou. Mezi tyto sporty patří např. slamball nebo streetball. Tyto alternativy přinášejí nové možnosti pro hráče basketbalu, vyznačující se volností herního projevu.
zdroje:
James Naismith - Hoopedia [Online]. c2007, [cit. 3.2.2008]. <http://hoopedia.nba.com/index.php/James_Naismith>
James Naismith [Online]. c2008 [cit. 2.3.2008]. <http://www.kshs.org/portraits/naismith_james.htm>
Danny Biasone - Hoopedia [Online]. c2007, poslední revize 21.2.2008 [cit. 3.4.2008]. <http://hoopedia.nba.com/index.php/Danny_Biasone>
This Day In Basketball History - Hoopedia [Online]. c2007, poslední revize 27.10.2007 [cit. 20.3.2008]. <http://hoopedia.nba.com/index.php/This_Day_In_Basketball_History>
VENCL, David. Streetball ve světě a České republice. c2008, <https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/7775/mgr_11036.pdf>