Vyhledat
  • streetball21

První týmy


V těchto ghettech se scházeli lidé všeho věku na volných prostranstvích, aby zde trávili svůj volný čas se svými přáteli a hráli baseball, rugby apod. Na začátku dvacátého století zde začali hrát i basketbal. A tehdy vzniká nový pojem "černý bas­ketbal", neboli "pouliční basketbal". V této době černí hráči neměli jinou možnost než jít ven a něco ze svého umění před­vést na ulici. Hráči afro-amerického původu nebyli do "all-white leagues" (liga pouze pro bílé hráče) vpuštěni. Talent a vytrvalost některých vyústila k založení amatérských lig jako Black Basketball League, Washington's Interscholastic Athletic Association a Colored Intercollegiate Athletic Association.


Týmům, kde hráli výhradně Američané afrického původu se říkalo "colored quints", "Negro fives", "colored fives" a nej­častěji "black fives". A existovaly od začátku dvacátého století do čtyřicátých let, před tím než byly integrovány do profesio­nálního basketbalu. Týmy často vznikaly za podpory nábožen­ských organizací, které sdružovaly mladé černé Američany z ulice do sportovních klubů. Jedním z cílů těchto organizací bylo zamezit možné kriminalitě těchto sociálně slabých mla­dých lidí. Mezi týmy, které se výrazněji zapsaly do historie basketbalu a Éry černého basketbalu patří Harlem Renaissance, NewYork All-Stars, St. Christoper Club, Washington 12 Streeters a nebo Harlem Globetrotters.


Po druhé světové válce, slavní Rens, Harlem Globetrotters a ostatní streetballové týmy vyrazily na turné aby, hrály s výlučně bílými týmy. Tyto turné měly v prvé řadě komerční význam a v druhé konfrontační. Převládal názor, že černí hráči se bílým nemohou rovnat mentálně ani fyzicky. Černé týmy si ale brzo získaly oblibu u většiny diváků, bez ohledu na rasový původ. Tyto týmy totiž měli charisma a styl, který do té doby lidé sledující bílý "obyčejný" basketbal nepoznali.

V padesátých letech, veterán druhé světové války a teh­dejší ředitel New York City Parku, Holcomb Rucker, založil streetballový turnaj v Harlemu v New Yorku. Brzy se tento streetballový turnaj stal místem, kde každý černý hráč, od Wilta Chamberlaina přes Lewa Alcindera po Juliuse Erwinga, chtěl hrát. Rucker Park bylo místo, kam se tito hráči, přestože už hráli v NBA, vraceli, aby dokázali, že na to pořád mají.


V této době se již běžně používá pojem "street-basketball" nebo zkráceně "streetball". Do podvědomí lidí se nedostává jen díky turnajům na ulici, ale také stylem hry většinou černých hráčů, přestože v NBA je jich jen minimálně. Tento street­ballový styl je během druhé poloviny dvacátého století stále více akceptovaný a patrný.


V devadesátých letech překračuje streetball hranice USA a žene se přes Evropu do celého světa pod značkou adidas Streetball Challenge. Využívá mediální propagace amerického Dream teamu na olympijských hrách v Barceloně v roce 1992.


V roce 2001 je streetballový styl akceptovaný širší basket­balovou veřejností, když Allen Iverson dovede Philadelphii 76ers do finále NBA a AND1 vydají své první DVD. V tomto roce je také založena Street Basketball Association s cílem vy­tvořit profesionální streetballovou ligu a prostor pro talento­vané hráče, kteří by oslovili fanoušky po celém světě.


Street-basketball hraje v podvědomí mnoha Američanů, bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení, barvy pleti i náboženského vyznání, důležitou roli, což dokumentuje jeho obrovská obliba. Má zároveň zvláštní význam pro děti a mlá­dež. V USA se totiž rozvojem basketbalového výkonu u věkově mladších kategorií hráčů a hráček v podstatě nikdo nezabývá. První oficiální soutěže a pravidelný tréninkový proces vybraní chlapci a děvčata absolvují až se vstupem na střední školy. A tak jestliže to s basketbalem myslí vážně, a chtějí-li se prosa­dit do výběru hráčů a hráček některé ze středních škol, před­stavuje pro ně pouliční basketbal jednu z mála příležitostí, jak si základy hry osvojit. Ovlivněni televizí a kamarády berou míč do svých rukou už v raných letech a hrají venku na ulici dlouho do noci. O serióznosti jejich přístupu svědčí skuteč­nost, že většina vynikajících hráčů, kteří se nakonec prosadili i v NBA, prostě basketbalem na ulici prošla. Někteří hráči byli dokonce "vytaženi" do NBA rovnou z ulice. Jako vzorem pro všechny by mohli být Vince Carter a Tracy Mac Grady. Dva hráči, bratranci, kteří hráli za barákem každý den a oběma se nakonec splnil sen hrát NBA a oba v ní dosud září. Ulice jim dala víc, než nějaká přípravná škola, a nejsou zdaleka sami.


zdroje:

  1. Black Fives: Home [Online]. c2007, poslední revize 5.2.2008 [cit. 5.3.2008]. <http://blackfives.com>

  2. Street Basketball Association LLC | History [Online]. c2007, [cit. 4.2.2008]. <http://www.streetbasketballassociation.net/content/About-SBA/history.html>

  3. VENCL, David. Streetball ve světě a České republice. c2008, <https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/7775/mgr_11036.pdf>

5 zobrazení

Streetball21.cz since 2005

footer_bkt21.png
footer_logo21.png
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now